DP/DR mohou způsobovat i funkčí onemocnění (somatogenní pseudoneurózy, např. addisonoidní skupina (larvovaná hypokortikóza). Uvádím kazuistické případy z knihy Victora.E. Frankla - rakouského psychiatra a psychoterapeuta, Teorie a terapie neuróz.(1999)
...Dr. S.,lékař, si stěžuje na žaludeční potíže, má průjmy a musí držet dietu. Pacient špatně snáší slunce a horko. Konečně pacient příznačně udává, že má často chuť na slaná jídla. Nyní přejdeme k popisu depersonalizačních příznaků: Pacient si stěžuje, že mu nic nepřipadá skutečné. Ani on sám se necítí, jakoby by „byl zde“. Spíše se prožívá jako neskutečný. Říká: „ jakoby ve mně praskla struna. Připadám si jako ve snu – mám jen nepatrné vědomí – sebe si vůbec neuvědomuji . vůbec se nedostávám ke svému vlastnímu já – musím se ptát: proč já jsem já a proč nejsem ten člověk, na kterého se právě dívá? Všechno mi připadá vzdálené a sám si připadám jako cizí. Můj hlas zní tak cize. Je mi, jako by mi mé končetiny nepatřily, jako bych stál nad svým tělem nebo jako bych neměl žádné tělo, jako bych byl jen pouhý duch. „ K tomu všemu přistupují iatrogenní poškození: Lékaři mu především rutinně předepisují barbituráty. O těch víme, že ve většině případů snižují krevní tlak. Prohloubí se pak nejen tepenná hypotonie, ale zároveň i „hypotonie vědomí“ (termín J.Berzea), jak lze též chápat depersonalizaci.K tomu ještě kolega neuváženě začal hovořit o rozštěpu osobnosti. Následkem toho se u pacienta rozvíjí reaktivní psychotofobie. My jsme naordinovali léčbu jednou tabletou Percortenu denně. Za několik dní se už pacientovi vedlo báječně. Všechno je normální . všechno je zas tak blízko, jasné a zřetelné jako za normálních časů.“ ( V podobném případě říká jeden anglický student o subjektivním terapeutickém účinku dezoxykortikosteronu: „ Vyčistilo mi to mozek. Mám lepší myšlenkovou kapacitu.“) i vědomí a paměť jsou zostřeny.“ V následujících měsících zmizely potíže úplně. Tento stav trvá, i když již pacient Percorten neužívá.
PERCORTEN(desoxycorticosteron) http://www.zdravcentra.sk/index.php?act=bn-1&lid=58
…Třicetiletý argentinský důstojník již šest let trpí nejen nejtěžším stupněm depersonalizace, nýbrž i úplným psychodynamickým syndromem v podobě oslabení pozornosti a paměti. Byl už v péči šesti lékařů a dva roky se léčil psychoanalýzou, užíval acetylcholin a podstoupil 10 elektr, šoků. Nyní dostává parenterálně Percorten v kombinaci s vitaminem B a vzhledem k současné existenciální frustraci se podrobuje krátkodobé logoterapeutické léčbě. Po třech injekcích hormonu kůry nadledvin se dostavuje – pokud jde o depersonalizaci – překvapivý úspěch. Pacient se cítí výtečně , odjíždí na venkov, zapomíná však předepsaný perorální přípravek a rychle u něj nastává těžká recidiva. V průběhu následujících týdnů však začíná soustavně provozovat sport a obejde se bez jakýchkoli léků.
I následující případ nám připadá v mnohém ohledu poučný:
Jde o mladistvou pacientku ze zahraničí, kterou již léčila šest let psychoanalytička. Poté však byla donucena z vnějších důvodů léčbu ukončit. My jsme v tomto případě diagnostikovali hypokortikózu s depersonalizací v popředí. Na léčbu dezoxykortikosteronem reagovala pacientaka tak, že se jí – podle zprávy ošetřující praktické lékařky bezprostředně vedlo lépe, nejen pokud jde o depersonalizaci, ale i pokud jde o tělesný stav, přibrala, je bez záchvatů, dokončila disertační práci a již nepotřebuje žádnou léčbu.“
Opět se tu ukazuje: abychom mohli diagnostikovat neurózu, je nezbytné napřed vyloučit somatogenní pseudoneurózu.
To však dokáže pouze klinicky plně vzdělaný lékař. Vyloučení som. Pseud. Je nutnou podmínkou pro diagnózu pravé (psychogenní) neurózy. Není však podmínkou postačující. Pouze na základě toho, že lze vyloučit somat. neurozu, ještě zdaleka nelze uzavřít , že se jedná o neurózu psychogenní. Jinými slovy : je nepřípustné stanovovat diagnózu „neuróza“ per exclusionem. Toto varování může ilustrovat následující případ:
Cäcila D. se už pět let přemísťuje z jedné neurolog. – psychiatr. kliniky na druhou a je podrobována různým diagnostickým i terapeutickým výkonům: od lumbální punkce po encefalografii, od narkoanalýzy po elektrošoky. Nakonec v lékařské zprávě stojí: „Něco organického je vyloučeno: jedná se o konverzní hysterii.“ S touto diagnostickou etiketou je pacientka přeložena na naše oddělení. Již při naslouchání anamnéze se nám vnucuje myšlenka, že všechno mluví pro talamické ložisko .Rentgenové vyš. Vykazuje chronické zvýšení nitroleb. tlaku. A oční nález svědčí pro „chorioiditis centralis peracta“. Touto oklikou se dostáváme od hypotetické místní diagnózy „talamické ložisko“ k diagnóze toxoplasmózy. Sabin-Feldmannova zkouška vskutku vychází pozitivní je i toxoplasmická reakce.
NAJVIAC ZO VŠETKÉHO MA ZAUJÍMA PRAVDA.
